Lorenzo Sonego
Lorenzo Sonego | |
---|---|
Lorenzo Sonego na French Open 2022 | |
Stát | Itálie |
Datum narození | 11. května 1995 (29 let)[1] |
Místo narození | Turín, Itálie[1] |
Bydliště | Turín, Itálie[1] |
Výška | 191 cm[1] |
Hmotnost | 76 kg[1] |
Profesionál od | 2013[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 6 512 583 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 140–147 |
Tituly | 4 ATP, 3 challengery, 3 ITF |
Nejvyšší umístění | 21. místo (4. října 2021) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2022) |
French Open | 4. kolo (2020, 2023) |
Wimbledon | 4. kolo (2021) |
US Open | 2. kolo (2018, 2019, 2023) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 2. kolo (2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 42–43 |
Tituly | 2 ATP |
Nejvyšší umístění | 60. místo (12. září 2022) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2021) |
French Open | 2. kolo (2019, 2022) |
Wimbledon | 1. kolo (2024) |
US Open | 3. kolo (2022) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 2. kolo (2020) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | vítěz (2023) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 25. srpna 2024
Lorenzo Sonego (* 11. května 1995 Turín) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové a dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2021 na 21. místě a ve čtyřhře v září 2022 na 60. místě. Trénuje ho Gipo Arbino.[1]
V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2021 utkáním základní skupiny finálového turnaje proti Spojeným státům, v němž vyhrál dvouhru nad Reilly Opelkou. Italové zvítězili 2:1 na zápasy. V roce 2023 se stal součástí vítězného výběru, který pro Itálii získal druhou „salátovou mísu“. Do září 2024 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 6–3 ve dvouhře a 3–0 ve čtyřhře.[3]
Itálii reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde startoval v mužské dvouhře jako třináctý nasazený. Ve druhém kole však podlehl Gruzínci Nikolozi Basilašvilimu. Do mužské čtyřhry zasáhl s Lorenzem Musettim. Rovněž ve druhé fázi je vyřadil první světový pár a pozdější olympijští vítězové Nikola Mektić s Matem Pavićem.
Tenisová kariéra
[editovat | editovat zdroj]Tenis začal hrát relativně pozdě v jedenácti letech, kdy navázal spolupráci s koučem Gipem Arbinem.[4] Premiérový titul na challengerech si odvezl z říjnového Sparkassen ATP Challengeru 2017 v Ortisei. Ve finále porazil německého hráče Tima Pütze po dvousetovém průběhu.[1][2]
Na okruhu ATP Tour debutoval antukovým Internazionali BNL d'Italia 2016 v Římě po zisku divoké karty. V prvním kole podlehl Portugalci Joãu Sousovi. Na další události ze série Masters, Monte-Carlo Rolex Masters 2019, prošel kvalifikačním sítem do hlavní soutěže. Na cestě do čtvrtfinále pak poprvé porazil člena elitní světové dvacítky, dvanáctého muže klasifikace Karena Chačanova z Ruska. Mezi poslední osmičkou jej vyřadil Srb Dušan Lajović.[4][2]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2018 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V jejím závěru vyřadil Australana Bernarda Tomica. Ve dvouhře pak přehrál Nizozemce Robina Haaseho, ale ve druhém kole nenašel recept na Francouze Richarda Gasqueta. Do singlové soutěže Wimbledonu 2018 zasáhl i přes porážku v kvalifikačním kole od Ernestse Gulbise. Jako šťastný poražený singlista pak v úvodní fázi dvouhry neuhrál žádný set na Američana Taylora Fritze.[4][2] Průnik mezi sto nejlepších tenistů zaznamenal 10. září 2018 po druhém kole na US Open 2018 a trofeji z janovského challengeru v navazujícím týdnu. Na žebříčku ATP se posunul ze 121. na 90. místo.[5]
Do prvního čtvrtfinále na okruhu ATP Tour se probojoval během Gazprom Hungarioan Open 2018 po záchraně dvou mečbolu Poláka Huberta Hurkacze a výhře nad Gasquetem.[4] Do premiérového finále pak postoupil během červnového Antalya Open 2019 po vítězství nad třetím nasazeným Australanem Jordanem Thompsonem. Z pozice sedmdesátého pátého hráče žebříčku v boji o titul zdolal 19letého Srba Miomira Kecmanoviće ve třech setech. Ve druhém z nich odvrátil mečbol. Před anatalyjským turnajem přitom nevyhrál žádné utkání na trávě a do Turecka přijížděl se sérií šesti proher. Po triumfu prolomil brány první světové padesátky, když ve vydání z 1. července 2019 figuroval na 46. příčce.[6]
Na cestě do druhé karierního semifinále ATP, antukového Generali Open Kitzbühel 2019, odvrátil osm mečbolů Argentinci Federicu Delbonisovi a jednu mečbolovou hrozbu Robertu Carballési Baenovi. Mezi poslední čtveřicí hráčů jej zastavila rakouská světová čtyřka Dominic Thiem. Desetizápasovou šňůru porážek ukončil premiérovým postupem do čtvrtfinále turnaje z kategorie ATP Tour 500, Rio Open 2020, kde dohrál na raketě chorvatské turnajové pětky Borny Ćoriće.[4] Druhý singlový titul vybojoval na cagliarském Sardegna Open 2021. Po patnácti letech se stal prvním Italem, jenž vyhrál turnaj na italské půdě.[7] S krajanem Andreou Vavassorim navíc triumfoval i v sardinské čtyřhře.[8]
Finále na okruhu ATP Tour
[editovat | editovat zdroj]
|
Dvouhra: 6 (4–2)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | červen 2019 | Antalya, Turecko | ATP 250 | tráva | Miomir Kecmanović | 6–7(5–7), 7–6(7–5), 6–1 |
Finalista | 1. | listopad 2020 | Vídeň, Rakousko | ATP 500 | tvrdý (h) | Andrej Rubljov | 4–6, 4–6 |
Vítěz | 2. | duben 2021 | Cagliari, Itálie | ATP 250 | antuka | Laslo Djere | 2–6, 7–6(7–5), 6–4 |
Finalista | 2. | červen 2021 | Eastbourne, Spojené království | ATP 250 | tráva | Alex de Minaur | 6–4, 4–6, 6–7(5–7) |
Vítěz | 3. | září 2022 | Mety, Francie | ATP 250 | tvrdý (h) | Alexandr Bublik | 7–6(7–3), 6–2 |
Vítěz | 4. | srpen 2024 | Winston-Salem, Spojené státy | ATP 250 | tvrdý | Alex Michelsen | 6–0, 6–3 |
Čtyřhra: 3 (2–1)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | duben 2021 | Cagliari, Itálie | ATP 250 | antuka | Andrea Vavassori | Simone Bolelli Andrés Molteni |
6–3, 6–4 |
Vítěz | 2. | červenec 2022 | Kitzbühel, Rakousko | ATP 250 | antuka | Pedro Martínez | Tim Pütz Michael Venus |
5–7, 6–4, [10–8] |
Finalista | 1. | únor 2024 | Dauhá, Katar | ATP 250 | tvrdý | Lorenzo Musetti | Jamie Murray Michael Venus |
6–7(0–7), 6–2, [8–10] |
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
[editovat | editovat zdroj]Legenda |
---|
Challengery (3–1 D) |
Futures (3–4 D) |
Dvouhra: 11 (6–5)
[editovat | editovat zdroj]Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 31. května 2015 | Lecco, Itálie | antuka | Tommy Paul | 1–6, 4–6 |
Vítěz | 1. | 13. září 2015 | Pula, Itálie | antuka | Daniel Altmaier | 7–5, 6–4 |
Vítěz | 2. | 25. října 2015 | Pula, Itálie | antuka | George von Massow | 6–4, 6–1 |
Finalista | 2. | 1. listopadu 2015 | Pula, Itálie | antuka | Gianluca Mager | 3–6, 3–6 |
Vítěz | 2. | 1. října 2017 | Pula, Itálie | antuka | Javier Marti | 6–3, 3–1skreč |
Vítěz | 1. | 15. října 2017 | Ortisei, Itálie | koberec | Tim Pütz | 6–4, 6–4 |
Finalista | 1. | 22. října 2017 | Ismaning, Německo | koberec | Yannick Hanfmann | 4–6, 6–3, 5–7 |
Finalista | 3. | 29. října 2017 | Pula, Itálie | antuka | Federico Gaio | 6–7(4–7), 6–2, 0–6 |
Finalista | 4. | 5. listopadu 2017 | Pula, Itálie | antuka | Tomislav Brkić | 5–7, 4–6 |
Vítěz | 2. | 9. září 2018 | Janov, Itálie | antuka | Dustin Brown | 6–2, 6–1 |
Vítěz | 3. | 8. září 2019 | Janov, Itálie | antuka | Alejandro Davidovich Fokina | 6–2, 4-6, 7-6(8-6) |
Finále soutěží družstev: 1 (1–0)
[editovat | editovat zdroj]Výsledek | č. | datum a místo konání | spoluhráči | soupeři | skóre |
---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | Davis Cup 2023 26. listopadu 2023 Málaga, Španělsko tvrdý (hala), Martin Carpena Arena |
Jannik Sinner Lorenzo Musetti Matteo Arnaldi Simone Bolelli |
Austrálie | 2–0 |
Alex de Minaur Jordan Thompson Alexei Popyrin Max Purcell Matthew Ebden |
Vítězství nad hráči Top 10
[editovat | editovat zdroj]- Přehled
Sezóna | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | Celkem |
---|---|---|---|---|---|
Vítězství | 1 | 2 | 1 | 2 | 6 |
- Vítězství
Č. | hráč | ATP | turnaj | povrch | fáze | skóre | Sonego |
---|---|---|---|---|---|---|---|
2020 | |||||||
1. | Novak Djoković | 1. | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | čtvrtfinále | 6–2, 6–1 | 42. |
2021 | |||||||
2. | Dominic Thiem | 4. | Řím, Itálie | antuka | 3. kolo | 6–4, 6–7(5–7), 7–6(7–5) | 33. |
3. | Andrej Rubljov | 7. | Řím, Itálie | antuka | čtvrtfinále | 3–6, 6–4, 6–3 | 33. |
2022 | |||||||
4. | Hubert Hurkacz | 10 | Mety, Franice | tvrdý (h) | semifinále | 7–6(7–5), 6–4 | 65. |
2023 | |||||||
5. | Félix Auger-Aliassime | 9. | Dubaj, Spojené arabské emiráty | tvrdý | 2. kolo | 7–6(7–4), 6–4 | 67. |
6. | Andrej Rubljov | 7. | French Open, Paříž, Francie | antuka | 3. kolo | 5–7, 0–6, 6–3, 7–6(7–5), 6–3 | 48. |
výhra nad úřadující světovou jedničkou
|
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lorenzo Sonego na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h Lorenzo Sonego na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 28. února 2024
- ↑ a b c d Lorenzo Sonego na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 28. února 2024
- ↑ Lorenzo Sonego na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 28. února 2024
- ↑ a b c d e Lorenzo Sonego's Profile: Player Bio / Personal / Year by Year / Career [online]. ATP Tour, Inc., 2020 [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lorenzo Sonego's Profile: Rankings History [online]. ATP Tour, Inc., 2020 [cit. 2020-07-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sonego přežil mečbol a od první výhry na trávě došel v Antalyi až k titulu [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-29 [cit. 2019-07-01]. Dostupné online.
- ↑ Sonego Fights Back To Complete Title Double In Cagliari [online]. ATP Tour, Inc., 2021-04-11 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sonego Completes First Part Of Potential Cagliari Title Double, Wins Team Crown With Vavassori [online]. ATP Tour, Inc., 2021-04-11 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lorenzo Sonego na Wikimedia Commons
- Lorenzo Sonego na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Lorenzo Sonego na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Lorenzo Sonego na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Lorenzo Sonego v databázi Olympedia (anglicky)